Sestavuji aktuální kalendář ...




Můj rok, foto a poetika




18.1.2015
 Večerní města mají své kouzlo. Prozatím něco málo Zlína a budu pokračovat.
P1180131.JPG
P1180133.JPG
P1180132.JPG
P1180135.JPG
22.1.2015
Večerní Holešov
P1220156.JPG
P1220159.JPG
P1220161.JPG
P1220162.JPG
P1220164.JPG
P1220165.JPG
P1220173.JPG
P1220175.JPG
P1220176.JPG
P1220178.JPG
P1220186.JPG
P1220190.JPG
P1220191.JPG
P1220194.JPG
P1220204.JPG
P1220209.JPG
P1220212.JPG
P1220222.JPG



21.5.2014
stejné fčelky den po rojení.

 
P5210120.JPG
P5210122.JPG
P5210123.JPG
P5210124.JPG


20.5.2014

  Dnes se nám skladem prohnal včelí roj, a zřejmě to tam královničce natolik učarovalo, že se rozhodla vyhodit kotvu a zaparkovala v paletě krátkých kanálových trubek. 
A vypadá to vskutku, no jako včelí roj.
2014-05-20 15.43.27.jpg



  Tak asi takhle vypadá můj milostný život :!
memento mori.JPG
CHCÍPNUL I SE SRDCEM.



14.5.2014

Dnes k nám v práci do garáže zabloudil noční motýl a já absolutně netušil kdo to je. :-P
Teď už to vím, je to pan martináč hrušňový a je to krasavec. Vypadal takto.
152968.jpg



Posledních několik let mám neodbytný pocit, že mladí v naší krásné zemičce tak nějak jako hloupnou, ale snad to nebude tak zlé, když se mezinimi najdou osobnosti, které jsou sto ze sebe vydat něco takového.

                
Bída napsal - gade 19 let

Lehký vánek z tváře popel smutku stírá,
strasti života, smrti čpí... a štěstí? Bída!...

Smutní z osamění v koutu zašlé putyky
Hrají milenci jeden druhému na city,
A každý z nich samotný nese svůj kříž
Dělené osudy, však srdcem spojené zříš

A ospalým večerem zní písně známé
Hledím na ně, a večer se táhne
A já piji víno, a hledám kde je pravda
dopíjejíc láhev tuším, že asi není žádná.

V tu chvíli lehký vánek z tváře popel smutku stírá,
strasti života, smrtí čpí… a štěstí? Bída!

Sedíc ve stínu potemnělé galerie,
kolem mne prochází čtenáři beletrie,
tvrdíc že jen pro prózu každý z nich žije,
odvětím: život není próza ale poezie.

A zas ten vánek z tváře popel smutku stírá,
strasti života, smrti čpí… a štěstí? Bída!

A putyka křičí hlasem svých zdí
příběhy chudáků co za zdmi spí
nikdo je neslyší nebo spíš nechce,
na mě zdi volají přehnaně trpce.

Zvětralé pivo s balíčkem cigaret loudím
možná, že jen sám v sobě bloudím
možná že příběhy druhých jsou pro mé uši trnem
slyšme jen touhy své, rozmlouvat s rozumem budem.

A zvuk toho jak vánek z tváře popel smutku stírá,
a strasti života, smrti čpí.. a štěstí? Bída!

Na tváři ženy z vedlejšího bytu
přibyla jizva, když manžel ztvárnil operetu,
prý on tomu tak vždycky říká,
jsem opravdu sám kdo slyší jak naříká?

Nechtěl jsem víc než obdivovat její hlas,
při pláči a křiku běhal mi po zádech mráz,
nechtěl jsem víc než neslyšet už nic
nechtěl jsem už víc než "rozumím ti" říct.

Nechtěl jsem slyšet vánek co z tváře popel smutku stírá,
a ani strasti života, smrtí čpící... a štěstí? Pořád Bída!
 
 
 
 

 



22.3.2014

Tak sem dnes navštívil svou adoptivní dceru, které se nějak podařilo ze mne udělat dědečka. Nebolí to :-D. A takhle vypadá malý Daniel a šťastná maminka. Dědeček už se tam nevešel, ale toho přece znáte,
P3220102.JPG
P3220103.JPG
P3220104.JPG



20.3.2014
 Fčely lítají nad trávníkem a zdá se, že absolutně bezcílně. Jenže, dělají fčelky něco bezcílně? :-)

 
Na lampě uřvaný holub hřivnáč(asi)
P3200102.JPG
mi moje malinkaté ředkvičky hlídá. A nebo čeká aby je sežral.
P3220098.JPG
A za řekou pod kopcem se pomalu stmívá.
P3200106.JPG
P3200107.JPG



Foceno 8.3.2014
 Cestou do Všetul, nedlouho před tím než sem někde vjel do rozbité flašky. Dva dny mi trvalo než sem z pneu mého kola vytahal střepy. Toho debila, který tam tu flašku rozbil bych nejradši zkopal do hranaté kuličky. Ale již sem se uklidnil a opět se těším ze života. Trochu.

 
P3080085.JPG
P3080086.JPG
P3080087.JPG
P3080091.JPG


Spatříl sem nevídané. Sněženky s fialkami by si neměly koukat do kvítků.
 
P3020073.JPG


4.3.2014
Tak sem vystrčil nos z doupěte, po dlouhé době, jelikož mne dostala blbá, ale zanedbaná viroza, a spatřl sem, že venku zuří něco jako jaro. Pohleďte. Ze zimy nemám žádných postřehů ni obrázků. Zřejmě nebyla.


 
P3020053.JPG
P3020054.JPG
P3020055.JPG
P3020057.JPG
P3020056.JPG
P3020059.JPG
P3020061.JPG
P3020062.JPG
P3020069.JPG
P3020067.JPG


Opustila mne inspirace, ta slečna proradná a tak hledám krásu kolem. Teď mi padl do ucha Napojený Tomáš Klus.
Užijte si taky.

 



Přináším vám díla, která nejsou z mého pera, ale líbí se mi.


KMOTŘIČKA
napsal Guli

Jednou mě kmotřička vyzvala k tanci
nešlo ji odmítnout,neměl jsem šanci
slušně mě žádala jestli smí prosit
mile se usmála,přišla však kosit
vzala mě dokola svět se mi zatočil
začal film života,co jsem sám natočil.

Defilé radosti,hlouposti,tíhy
z lásek i nelásek na srdci rýhy
začalo tango s kmotřičkou smrtí
které mě povznáší i strašlivě drtí
vidím sám sebe jak pádím životem
ne však ty sněženky rozkvetlé za plotem...

Neslyším ticho šeptání Boží
jen šrámy na duši rychle se množí
tenhle ten tanec pýchy a marnosti
s podivnou dámou dělá mi starosti
ruce má studené,trochu mě zebou
šeptá mi miláčku,vezmu tě sebou.

Dýchá mi do tváře studený dech
všechno co máš,klidně tu nech
tančím tu se smrtí a není to divné
všechno je v pořádku hlavou mi mihne
měl bych už ležet pod zemí v hrobě
jako bych zaslechl pochyby v sobě.

Najednou přichází úžas a zář
život i smrt má stejnou tvář
nejsou tu dva,vždy byl jen jeden
po věky věků byl jsem jím veden
a další z těch podob přítele života
je taky láska,ta hlavu vždy zamotá.

Je tu i závist,šklebí se z kouta
vedle ní zloba chystá si pouta
moudrost a soucit taky tu sedí
hlubokým pohledem na mě teď hledí
bolest a hrůza prošly už kolem
za nimi šílenství,vedené bolem.


Náhle mě podivné tušení napadlo
že život jsem já,a smrt je mé zrcadlo
to strašlivé poznání mrazí a zebe
všude jsem viděl vždy jen sám sebe
sám jediný život je rozlehlý sál
a člověk v něm prožívá svůj věčný bál.

A každý z hostů na tomto plese
kousek mé podoby ve tváří nese...

 
BOHYNI
Guli
 
Jsi tanec věčnosti v krůpěji rosy,
jsi šepot lesa o déšť když prosí,
jsi slza smutku i gejzír radosti,
jsi vítr letící s vášní a hravostí.

Vlhká a voňavá jsi stromem v dešti,
dychtící po lásce až hlava třeští,
svůdná a tajemná jak cesty žití,
něžná i zraněná jak motýl v síti.

Teplé polibky letního deště,
teplé a voňavé šeptají ještě,
jsme jen dvě zrnka v obilném klasu,
jsme věční milenci..zajatci času.


 


ACHMED, MRTVÝ TERORISTA a jiná videa. SICE NENÍ KDOVÍJAKÁ POETIKA, ALE URČITĚ JE TO PRČA.

 


Omluva, všechny texty najdete na http://www.psanci.cz/moje.php pod heslem helples a fotografie na http://helples.rajce.idnes.cz/podzim_2013/
Sem si nedoptřením vymazal celou rubriku. No ale stávajů sa aj iné horšie veci.
Živoz je přece krásný.

Tma, teplo, klid a do toho parchant budík.
Hrabu se z pelechu  a dím, 
přece za každé ráno buď bohu dík.
Kouknu do zrcadla,
bože to je hrůza.
Otočím se k oknu a tam
hle právě rosa padla
 a za tmy tam do práce boží stvoření
lidi,otroci jdou,někdo prej, že lůza.
Zpět k zrcadlu, nutím se k úsměvu.
Nápad, 
kašli na práci
nechoď do toho ústavu
Nelze,
do práce vstát musel sem.

Vždyť já jsem šťastlivcem
Je mi šestapadesát a práci mám.

Co na tom, že jsem sám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one